Reklama
 
Blog | Vladimír Mikeš

Al Gore a jeho klimaticky nešetrná domácnost

Snímek Nepříjemná pravda, jehož hlavním protagonistou je bývalý neúspěšný americký prezidentský kandidát Al Gore, získal Oscara za nejlepší dokument. Film popisuje Gorovy aktivity v oblasti ochrany klimatu, kdy tento politik cestuje po světě s přednáškou o nutnosti urychleného řešení problému klimatických změn ze strany rozhodujících světových mocností i o možnostech běžných občanů, jak klimatu pokud možno neškodit. Nedlouho po oscarovém ceremoniálu zveřejnila jedna americká nevládní organizace informace o překvapivě vysoké spotřebě energie v rodinném sídle Gorových v Nashvillu. Média hovoří o „nepříjemné pravdě o Alu Gorovi“, ale případ je spíše odrazem iluzí, vkládaných do známého představitele environmentálního myšlenkového proudu.

V závěru
Nepříjemné pravdy běží na plátně
titulky, které radí divákům, jak mohou sami přispět k ochraně světového
klimatu. Snížení spotřeby energie v domácnostech je jedním z nejjednodušších
takových kroků. Po zjištění, že hlavní postava angažovaného filmu se ve skutečnosti
chová poněkud jinak, než ve snímku doporučuje, může divák získat pocit, že byl
tak trochu podveden a že Al Gore hraje se svými posluchači a diváky jakousi
dvojí hru. Nabízí se známé rčení o kázání vody a pití vína. Gore se ústy své poradkyně
brání, že polovina spotřebované elektřiny jeho domácností pochází z obnovitelných
zdrojů a že rodina se snaží vést CO2-neutrální životní styl,
spočívající v nahrazování vyprodukovaných emisí finančním podporováním rozvoje
obnovitelných zdrojů energie. Nálepka pokrytce se však obtížně smývá, zvláště
pokud máte dvacetipokojový dům s vyhřívaným bazénem a bránou na elektrický
pohon.


Al Gore se
pohybuje ve vysoké politice několik desítek let, dlouhodobě působil jako
kongresman a senátor. Jeho rodinné sídlo odpovídá určitému společenskému
postavení a jako takové zřejmě nepůsobí by nijak nepatřičným dojmem. Jeho
majitel však propaguje úspory energie v rámci snahy o ochranu světového
klimatu a tak nějak se všeobecně očekává, že jeho domácnost půjde ostatním
příkladem. Al Gore sice nějaká opatření činí, ale zdá se, že ne zcela důsledně.
Účty za elektřinu jsou údajně dvacetkrát vyšší, než odpovídá spotřebě průměrné
americké domácnosti. Gorovi si mohou dovolit velký dům a také si mohou dovolit
více platit za elektřinu. Pravděpodobně si dopřávají určitý luxus, ale… není
to vlastně jejich věc? Nakonec, třeba všichni v rodině nesdílejí stejné nadšení
v boji proti změnám klimatu, jako její nejznámější člen.


S jistou
dávkou cynismu by se dalo říci, že člověk, který se stal málem americkým
prezidentem, už z podstaty nemůže být svatým. Al Gore se dlouhodobě věnuje
problematice životního prostředí a jeho aktivismus jistě vadí mnoha pragmatickým
představitelům politické i ekonomické moci. Možná, že zveřejněním účtů za
elektřinu přijde Gore o část svých příznivců, kteří mu domácí energetické
pokrytectví neodpustí. Bývalý viceprezident se ovšem pohybuje také v kruzích,
kde by jeho případná okázalá asketičnost působila poněkud nedůvěryhodně. A v těchto
kruzích může pro svoji vizi leccos důležitého vyjednat. Tak vysoce postavení politici
prostě nežijí jako „běžné americké domácnosti“.

Reklama

 
Možná, že
by Al Gore přece jen měl změnit bydliště a pořídit si menší nízkoenergetický
dům, aby i sám důsledně splnil to, co doporučuje ostatním. Pokud tak ovšem neučiní,
světovému klimatu – obrazně řečeno – nijak neuškodí. Na to udělal Al Gore pro jeho
ochranu už příliš mnoho.